cyklus 1
1. čtení: 2 Kor 3,4–11
Dal nám schopnost sloužit nové smlouvě, která nespočívá v liteře, ale v duchu.
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
Takovou důvěru máme k Bohu skrze Krista, ne že bychom sami sobě mohli něco přičítat, jako by to pocházelo od nás, ale když na něco stačíme, je to od Boha. On nám také dal schopnost sloužit nové smlouvě, která nespočívá v liteře, ale v duchu. Neboť litera zabíjí, ale duch oživuje.
Jestliže služba Zákonu vyrytému literami na kamenech a vedoucí ke smrti byla spojena s takovým jasem, že se Izraelité nemohli podívat Mojžíšovi do tváře pro záři – třeba pomíjející – která mu vycházela z obličeje, jak teprve daleko skvělejší musí být služba Ducha! Neboť jestliže služba vedoucí k odsouzení byla tak slavná, oč daleko více bude slávou překypovat služba vedoucí ke spravedlnosti! A proto celou tu minulou slávu vůbec ani nejde slávou nazvat, když ji srovnáme s touto nynější nesmírnou slávou. Když se tak slavně projevilo to, co je pomíjející, oč větší slávu má to, co je trvalé!
Žl 99,5.6.7.8.9
Odp.: Svatý jsi, Hospodine, náš Bože!
Oslavujte Hospodina, našeho Boha,
klaňte se u podnože jeho nohou,
neboť je svatá.
Mojžíš a Arón jsou mezi jeho kněžími
a Samuel mezi těmi, kdo vzývali jeho jméno:
vzývali Hospodina, a on je vyslýchal.
Mluvíval k nim v oblačném sloupu,
slýchali jeho příkazy,
zákon, který jim dal.
Hospodine, náš Bože, tys je vyslyšel,
Bože, byls k nim milostivý,
ale také jsi trestal jejich přestupky.
Oslavujte Hospodina, našeho Boha,
klaňte se na jeho svaté hoře,
neboť svatý je Hospodin, náš Bůh!
cyklus 2
1. čtení: 1 Král 18,20–39
Ať pozná tento lid, že ty jsi pravý Bůh, ty obrátíš jejich srdce.
Čtení z první knihy Královské.
Král Achab obeslal všechny syny Izraele a shromáždil proroky na hoře Karmelu.
Eliáš přistoupil ke všemu lidu a pravil: „Jak dlouho budete kulhat na dvě strany: Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním, jestliže Bál, jděte za Bálem!“ Lid mu neodpověděl ani slovo. Eliáš řekl lidu: „Já sám jsem zbyl jako Hospodinův prorok, ale proroků Bálových je čtyři sta padesát mužů. Nuže, ať nám dají dva býčky. Ať si vyberou jednoho býčka, rozčtvrtí ho a položí na dříví, ale oheň ať nerozdělávají, a já to udělám s druhým býčkem, položím ho na dříví, ale oheň nerozdělám. Budete vzývat jméno svého boha a já budu vzývat jméno Hospodina. Bůh, který odpoví ohněm, to je pravý Bůh.“ Všechen lid odpověděl: „To je správná řeč!
Eliáš pak řekl Bálovým prorokům: „Vyberte si jednoho býčka a připravte ho napřed, neboť vás je mnoho, vzývejte jméno svého boha, ale oheň nerozdělávejte!“ Vzali tedy býčka, připravili ho a vzývali Bálovo jméno od rána do poledne a křičeli: „Bále, vyslyš nás!“ Nebylo hlasu, nebylo odpovědi. Skákali kolem oltáře, který zbudovali.
Když bylo poledne, Eliáš se jim posmíval: „Volejte hlasitěji, vždyť je to pravý bůh: buď je zaměstnán, buď odešel na stranu, nebo je na cestě, možná že spí a musí se probudit.“ Křičeli tedy hlasitě a podle svého obyčeje se bodali meči a oštěpy, až z nich tekla krev.
Když přešlo poledne, dostali se do běsnivého vytržení až do doby, kdy bývá přinášena oběť – nebylo hlasu, nebylo odpovědi, nebylo vyslyšení. Eliáš pak řekl všemu lidu: „Přistupte ke mně!“ A všechen lid k němu přistoupil. Eliáš obnovil Hospodinův oltář, který byl zbořen. Vzal dvanáct kamenů podle počtu synů Jakuba, k němuž se ozvalo Hospodinovo slovo: Izrael je tvé jméno. Pak z kamenů zbudoval oltář v Hospodinově jménu a kolem oltáře vyhloubil příkop tak velký, že ho bylo možné osít dvěma mírami obilí. Narovnal dříví, rozčtvrtil býčka a položil ho na dříví a pravil: „Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte na oběť i na dříví.“ Pak řekl: „Udělejte to podruhé!“ – a oni to opakovali. Znovu řekl: „Ještě potřetí!“ – a oni to učinili potřetí. Voda stékala kolem oltáře, takže se i příkop naplnil vodou.
V čas, kdy se přináší oběť, prorok Eliáš přistoupil a pravil: „Hospodine, Bože Abrahámův, Izákův a Izraelův, ať se dnes ukáže, že ty jsi Bůh v Izraeli, že já jsem tvůj služebník, že jsem toto všechno učinil na tvé slovo. Vyslyš mě, Hospodine, vyslyš mě, ať tento lid pozná, že ty – Hospodin – jsi pravý Bůh, ty obrátíš jejich srdce!“ Hospodinův oheň spadl z nebe a sežehl celopal, dříví, kameny i zem a vysušil vodu, která byla v příkopě. Všechen lid to viděl, padl na svou tvář a volal: „Hospodin je pravý Bůh, Hospodin je pravý Bůh!“
Žl 16,1–2a.4.5+8.11
Odp.: Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán.“
Rozmnožují si útrapy,
kdo se drží cizích bohů;
nepřidružím svou úlitbu k jejich úlitbám krve,
přes mé rty nepřejde ani jejich jméno.
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší,
ty mně zachováváš můj úděl.
Hospodina mám neustále na zřeteli,
nezakolísám, když je mi po pravici.
Ukážeš mi cestu k životu,
u tebe je hojná radost,
po tvé pravici je věčná slast.
Evangelium: Mt 5,17–19
Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání – a třebas i to nejmenší – a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.“