cyklus 1
1. čtení: Gn 19,15–29
Hospodin seslal na Sodomu a Gomoru déšť síry a ohně.
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Andělé naléhali na Lota a pravili: „Vstaň, vezmi svou ženu, obě své dcery, které jsou tady, ať nezahyneš pro vinu města.“ On však váhal. Tu ho mužové vzali za ruce, i jeho ženu a dvě dcery, poněvadž Hospodin ho chtěl ušetřit, vyvedli jej a teprve za městem ho pustili.
Když je vyváděli, řekl jeden z nich: „Uteč, jde ti o život! Neohlížej se zpátky a nezastavuj se v celém okolí, prchni na hory, abys nezahynul!“
Lot mu pravil: „Ne, prosím, pane! Tvůj služebník nalezl přízeň v tvých očích a veliké je dobrodiní, které jsi mi prokázal, když jsi mi zachránil život. Já však nemohu utéci na hory. Ať mne jen nestihne neštěstí, ať neumřu! Hle, tady je blízko město, kam bych se mohl utéci, je nepatrné, tam bych chtěl utéci – což není maličké? – a zachránil bych si život.“
Anděl mu řekl: „Nuže, vyhovím ti i v této věci, že nevyvrátím město, o němž jsi mluvil. Honem tam uteč, neboť nemohu nic dělat, dokud se tam nedostaneš.“ Proto se nazývá to město Soar (Malé). Slunce vyšlo nad zemí, když Lot přišel do Soaru.
Hospodin seslal na Sodomu a Gomoru déšť síry a ohně. Od Hospodina se to stalo z nebe. Vyvrátil ta města a celé okolí se všemi obyvateli, zničil i plodiny pole. Lotova žena se ohlédla a změnila se v solný sloup.
Abrahám časně zrána šel na místo, kde předtím stál před Hospodinem. Pohlédl směrem k Sodomě a Gomoře, k celému území okrsku, díval se – hle – ze země vystupoval dým jako dým z pece. Když Bůh ničil města té krajiny, vzpomněl si na Abraháma a vyprostil Lota ze zkázy, zatímco města, ve kterých Lot přebýval, vyvrátil.
Žl 26,2–3.9–10.11–12
Odp.: Tvou dobrotu, Pane, mám na zřeteli.
Zkoumej mě, Hospodine, a zkoušej,
vyšetřuj mé ledví a srdce!
Tvou dobrotu mám na zřeteli,
jednám podle tvé pravdy.
Nezahlazuj mou duši s hříšníky
ani můj život s vražedníky.
Na jejich rukou lpí zločin,
jejich pravice je plna úplatků.
Já se však chovám bezúhonně,
vysvoboď mě a smiluj se nade mnou!
Má noha stojí na rovné cestě,
ve shromáždění budu velebit Hospodina.
cyklus 2
1. čtení: Am 3,1–8; 4,11–12
Když Pán, Hospodin, promluvil, kdo by neprorokoval?
Čtení z knihy proroka Amosa.
Slyšte slovo, které Hospodin promluvil o vás, synové Izraele,
o všech rodech, které jsem vyvedl z egyptské země:
„Jen vás jsem si vyvolil mezi všemi rody země,
proto vás potrestám za všechny vaše nepravosti.
Mohou dva jít spolu, aniž se setkají?
Řve snad lev z houštiny, když nemá kořist?
Ozve se lvíče ze svého doupěte, když nic nechytilo?
Slétne pták do pasti při zemi bez osidla?
Vymrští se léčka ze země a nic při tom nepopadne?
Jestliže se ve městě zatroubí na polnici, nevyděsí se lidé?
Jestliže se stane ve městě neštěstí, nedopustil to Bůh?
Pán, Hospodin, neudělá nic,
aniž zjeví svůj úradek svým služebníkům, prorokům.
Když lev zařve, kdo by se nebál?
Když Pán, Hospodin, promluvil, kdo by neprorokoval?
Vyvrátil jsem vás tak, jako jsem vyvrátil Sodomu a Gomoru,
byli jste jak oharek vytažený ze spáleniště,
ale ke mně jste se nevrátili“ – praví Hospodin.
Proto tak naložím s tebou, Izraeli!
Protože tak s tebou naložím,
připrav se na setkání se svým Bohem, Izraeli!
Žl 5,5–6.7.8
Odp.: Veď mě ve své spravedlnosti, Hospodine!
Ty nejsi Bůh, kterému by se líbila nepravost,
zlý u tebe prodlévat nesmí,
ani rouhači před tebou neobstojí.
Nenávidíš každého zločince,
hubíš všechny lháře.
Od vraha a podvodníka
se odvrací Hospodin s odporem.
Já však pro velikou tvou milost
smím vstoupit do tvého domu,
padnu na tvář před tvým svatým chrámem
v bázni před tebou, Hospodine!
Evangelium: Mt 8,23–27
Vstal, pohrozil vichřici i moři, a nastalo úplné ticho.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když Ježíš vstoupil na loď, jeho učedníci ho následovali. Na moři se najednou strhla velká bouře, takže se vlny převalovaly přes loď. On však spal. Přišli tedy k němu, budili ho a volali: „Pane, zachraň nás! Hyneme!“ On jim odpověděl: „Proč se bojíte, malověrní?“ A vstal, pohrozil vichřici i moři, a nastalo úplné ticho. Lidé žasli a říkali: „Kdo to jenom je, že ho poslouchá i vichřice a moře?“