cyklus 1
1. čtení: Nm 13,1–2a.25–14,1.26–29.34–35
Pohrdli vytouženou zemí [Žl 106,24].
Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.
Hospodin řekl Mojžíšovi na poušti Faran: „Pošli několik mužů, aby prozkoumali kananejskou zemi, kterou chci dát synům Izraele.“
Po čtyřiceti dnech, když zemi prozkoumali, se vrátili. Vyhledali Mojžíše, Áróna a celé společenství synů Izraele na poušti Faran v Kadeši a podali zprávu jim a celému společenství a ukázali jim ovoce země. Vmůyprávěli: „Přišli jsme do země, do níž jsi nás poslal. Země skutečně oplývá mlékem a medem a zde máte její ovoce. Ale lid, který v zemi přebývá, je silný, města jsou opevněná a velmi veliká, také jsme tam viděli Anakovy potomky. Jih země obývají Amalečané, na pohoří přebývají Chetité, Jebuzité a Amorité a u moře i podél Jordánu bydlí Kananejci.“
Kaleb uklidňoval lid, který reptal na Mojžíše, a řekl: „Jen vytáhněme a dobuďme tu zemi, neboť to můžem dokázat!“ Ale ostatní, kteří ho doprovázeli, říkali: „Nemůžeme vytáhnout na ty lidi, vždyť jsou silnější než my!“
O zemi, kterou prozkoumali, rozšířili u synů Izraele falešnou zprávu. Říkali: „Země, kterou jsme prošli, abychom ji prozkoumali, je země, která požírá své obyvatele, a všichni lidé, které jsme v ní viděli, jsou velké postavy. Viděli jsme tam obry, Anakovy syny z pokolení obrů. Jako kobylky jsme si připadali, a tak jsme vypadali i v jejich očích.“ Veškeré společenství se dalo do křiku a hlasitě plakalo celou onu noc.
Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Jak dlouho budu s tímto zlým společenstvím, které se proti mně bouří? Řekni jim: Jako že jsem živ – praví Hospodin – budu jednat s vámi, jak jste si sami žádali: Vaše mrtvá těla padnou na této poušti, vy všichni, kteří jste byli spočítáni od dvaceti let nahoru, vy všichni bez výjimky, protože jste proti mně reptali. Čtyřicet dní jste prozkoumávali zemi: každý den platí za rok. Čtyřicet let budete odpykávat svou vinu, a tak poznáte, co je má nemilost. Já Hospodin pravím: Jistě to tak udělám tomuto zlému společenství, které se proti mně spiklo: Na této poušti zahynou a zde zemřou!“
Žl 106,6–7a.13–14.21–22.23
Odp.: Pamatuj na nás, Hospodine, pro náklonnost k svému lidu.
Hřešili jsme jako naši otcové,
páchali jsme nepravost, jednali bezbožně.
Naši otcové v Egyptě
nechápali tvé divy.
Brzy zapomněli na Hospodinovy skutky,
nevyčkali jeho rozhodnutí.
Dali se strhnout žádostivostí na poušti,
pokoušeli Boha na pustině.
Zapomněli na Boha, který je zachránil,
který v Egyptě vykonal divy,
zázraky v Chámově zemi,
úžasné skutky u Rudého moře.
kdyby se Mojžíš, jeho vyvolený, u něho nepřimlouval,
aby odvrátil jeho hněv,
jímž je chtěl zhubit.
cyklus 2
1. čtení: Jer 31,1–7
Věčnou láskou jsem tě miloval.
Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
V té době – praví Hospodin –
budu Bohem všech rodů Izraele,
oni pak budou mým lidem.
Tak praví Hospodin:
Lid, který byl ušetřen meče,
nalezl na poušti milost.
Izrael došel na místo svého odpočinku.
Zdaleka se mu zjevil Hospodin:
Věčnou láskou jsem tě miloval,
proto jsem ti zachoval smilování.
Zase tě zbuduji a budeš vystavěna,
Izraelova panno!
Znovu se ozdobíš svými bubínky
a vejdeš do reje jásajících.
Budeš opět štěpovat vinice na samařských horách.
Štěpovat budou štěpaři a budou z nich též požívat.
Neboť přijde den,
kdy budou strážní volat na efraimském pohoří:
„Vstaňme a vystupme na Sión
k Hospodinu, svému Bohu!“
Neboť tak praví Hospodin:
Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů,
ať je slyšet váš jásot:
„Zachránil Hospodin svůj národ,
zbytky Izraele!“
Jer 31,10.11–12ab.13
Odp.: Hospodin bude nad námi bdít jako pastýř nad svým stádem.
Slyšte, pohané, Hospodinovo slovo,
zvěstujte ho na ostrovech v dáli!
Řekněte: Shromáždí Izraele ten, kdo ho rozptýlil,
bude nad ním bdít jako pastýř nad svým stádem.
Vykoupí Hospodin Jakuba
a vysvobodí ho z ruky mocnějšího.
Přijdou a budou jásat na hoře Siónu,
těšit se budou z Hospodinových dobrodiní.
zaradují se jinoši a starci.
Proměním jejich nářek v jásot,
útěchu a radost jim vleji po jejich smutku.
Evangelium: Mt 15,21–28
Ženo, jak veliká je tvá víra!
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš se odebral do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je kruté posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: „ Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.