cyklus 1
1. čtení: Dt 31,1–8
Buď silný a statečný, Jozue: ty půjdeš s tímto lidem do země.
Čtení z páté knihy Mojžíšovy.
Za Jordánem v moabské zemi řekl Mojžíš všemu Izraeli tato slova:
Pravil jim: „Je mi dnes sto dvacet let a nemohu už vycházet a přicházet, a Hospodin mi řekl: ,Tento Jordán nepřekročíš!‘ Hospodin, tvůj Bůh, sám půjde před tebou a vyhubí před tebou všecky tyto národy a zmocníš se jich. Jozue půjde před tebou, jak Hospodin poručil. Hospodin s nimi udělá to, co udělal se Sichonem a Ogem, králi amoritskými, i s jejich zemí: zničil je. Hospodin vám je vydá a vy s nimi naložíte zcela podle příkazu, který jsem vám dal. Buďte silní a stateční, nebojte se a neděste se před nimi, neboť Hospodin, tvůj Bůh, sám půjde s tebou, nenechá tě a neopustí.“
Potom Mojžíš zavolal Jozua a řekl mu před celým Izraelem: „Buď silný a statečný, neboť ty půjdeš s tímto lidem do země, o níž Hospodin přísahal jejich otcům, že jim tu zemi dá, a ty ji dáš jim jako majetek. Hospodin sám půjde před tebou, nenechá tě a neopustí. Neboj se a nechvěj se!“
Dt 32,3–4a.7.8.9+12
Odp.: Hospodinovým podílem je lid jeho.
Hospodinovo jméno budu vzývat,
vzdejte čest našemu Bohu!
Je Skála, dokonalá jsou jeho díla,
neboť všechny jeho cesty jsou spravedlivé.
Pamatuj na dávné dny,
uvažuj o létech mnohých pokolení!
Ptej se svého otce, a oznámí ti,
ptej se svých starců, a řeknou ti:
Když Nejvyšší vykazoval národům jejich sídla,
když rozděloval syny Adamovy,
stanovil hranice národů
podle počtu synů Izraele.
Neboť Hospodinovým podílem je lid jeho,
Jakub je dědičný jeho úděl.
Hospodin sám ho vedl,
nebyl u něho cizí Bůh.
cyklus 2
1. čtení: Ez 2,8–3,4
Snědl jsem knihu a zesládla mi v ústech jako med.
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Tak praví Hospodin: „Ty, synu člověka, slyš, co ti pravím, a nebuď vzpurný jako toto vzpurné plemeno; otevři ústa a jez, co ti dám.“ Viděl jsem ruku vztaženou ke mně, a v ní svinutou knihu. Rozvinul ji přede mnou; byla popsána uvnitř i zvenčí. Byly v ní napsány žalozpěvy, vzdechy a bědy.
Tu mi řekl: „Synu člověka, cokoli se ti dostane, jez; sněz tuto knihu a jdi a mluv k synům Izraele!“ Když jsem otevřel ústa, dal mi sníst tu knihu a řekl mi: „Synu člověka, nasyť své břicho a naplň své útroby touto knihou, kterou ti dávám!“ Snědl jsem ji a zesládla mi v ústech jako med.
Pak mi řekl: „Synu člověka, jdi k Izraelovu domu a mluv k nim moje slova.“
Žl 119,14.24.72.103.111.131
Odp.: Jak sladké jsou na mém patru tvé výroky, Hospodine!
Raduji se na cestě tvých přikázání
jako z velkého bohatství.
Vždyť tvá přikázání jsou mým potěšením,
tvé příkazy jsou mými rádci.
Lepší je pro mě zákon tvých úst
než tisíce ve zlatě a stříbře.
Jak sladké jsou na mém patru tvé výroky,
nad med jsou sladší pro má ústa.
Mým dědictvím navěky jsou tvá přikázání,
neboť jsou radostí mého srdce.
Otvírám ústa a nabírám dech,
neboť toužím po tvých předpisech.
Evangelium: Mt 18,1–5.10.12–14
Varujte se, abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdali.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Učedníci přišli k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně v nebeském království největší?“ Tu zavolal dítě, postavil ho před ně a řekl: „Amen, pravím vám: Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království. Kdo se tedy poníží jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. A kdo přijme jedno takové dítě kvůli mně, mne přijímá. Varujte se, abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdali. Říkám vám: Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce. Co myslíte? Když má někdo sto ovcí a jedna z nich se zatoulá, nenechá těch devětadevadesát na horách a nepůjde hledat tu zatoulanou? A když se mu podaří ji nalézt, amen, pravím vám: má z ní větší radost než z těch devětadevadesáti, které se nezatoulaly. Stejně tak nechce váš nebeský Otec, aby zahynul jediný z těchto nepatrných.“