cyklus 1
1. čtení: 1 Tim 1,1–2.12–14
Byl jsem dříve rouhač, dostalo se mi však milosrdenství.
Začátek prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.
Pavel, apoštol Krista Ježíše z rozkazu Boha, našeho spasitele, a Krista Ježíše, naší naděje, Timotejovi, svému pravému synu ve víře: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Pána.
Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za věrného a vzal mě do služby, ačkoli jsem byl dříve rouhač, pronásledovatel a násilník. Dostalo se mi však milosrdenství, protože jsem to dělal z nevědomosti ve své nevěře. Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila s vírou a láskou v Kristu Ježíši.
Žl 16,1–2a+5.7–8.11
Odp.: Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem.
Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán.“
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší,
ty mně zachováváš můj úděl.
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem,
k tomu mě i za noci vybízí mé nitro.
Hospodina mám neustále na zřeteli,
nezakolísám, když je mi po pravici.
Ukážeš mi cestu k životu,
u tebe je hojná radost,
po tvé pravici je věčná slast.
cyklus 2
1. čtení: 1 Kor 9,16–19.22b–27
Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje.
Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.
Nevíte, že při běhu na závodišti sice všichni závodníci běží, ale cenu že získá jenom jeden? Běžte tak, abyste jí dosáhli! Kdo se však chce zúčastnit nějakého závodu, zachovává ve všem zdrženlivost. Oni to dělají, aby získali věnec pomíjející, ale my věnec nepomíjející!
Já tedy také běžím o závod, ale nejen tak bez cíle, i já zápasím pěstí, ale ne tak jako bych jen bil do vzduchu. Držím však svoje tělo v tuhé kázni a podrobuji si ho, aby se snad nestalo, že bych kázal druhým, a sám byl přitom zavržen.
Odp.: Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů!
Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních,
mé srdce i mé tělo
s jásotem tíhnou k živému Bohu.
I vrabec si nalézá příbytek
a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata:
Tvé oltáře, Hospodine zástupů,
můj králi a můj Bože!
Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě,
stále tě mohou chválit.
Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc,
půjde se silou stále větší.
Hospodin popřává milost a slávu,
neodepře štěstí těm, kteří žijí v nevinnosti.
Evangelium: Lk 6,39–42
Může slepý vést slepého?
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš pověděl učedníkům toto přirovnání: „Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy? Není žák nad učitele; když se dokonale vyučí, bude jako jeho učitel.
Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?
Jak můžeš říkat svému bratru: ,Bratře, dovol, ať ti vyndám z oka třísku‘, a sám nevidíš ve svém oku trám?
Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.“