cyklus 1

1. čtení: Gn 28,10–22a

Jakub viděl žebřík a Boží anděly, jak po něm vystupují a sestupují;
a Hospodin k němu mluvil.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Jakub vyšel z Beršeby a ubíral se do Charánu. Když přišel na jedno místo, zůstal tam přes noc, neboť slunce už zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které byly na tom místě, položil si ho pod hlavu a na tom místě ulehl.
Měl sen: Viděl žebřík opřený o zem, jeho vrchol se dotýkal nebe a Boží andělé vystupovali a sestupovali po něm. Hospodin stál nad ním a řekl:
„Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abraháma a Bůh Izáka. Zemi, na které ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu na zemi a rozšíříš se na západ a na východ, na sever a na jih. V tobě a v tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi. Já budu s tebou a budu tě chránit, kamkoli půjdeš, a přivedu tě zpět do této země, neboť tě neopustím, dokud nesplním, co jsem ti slíbil.“
Když se Jakub probudil ze sna, řekl: „Opravdu, Hospodin je na tomto místě, a já jsem to nevěděl!“ Bál se a řekl: „Jak hrůznou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána do nebe.“ Jakub časně ráno vstal, vzal kámen, který měl pod hlavou, postavil ho tam na památku a pomazal ho svrchu olejem. Nazval to místo Betel (Dům Boží), kdežto dříve se to město jmenovalo Luz.
Jakub se zavázal slibem: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě chránit na této cestě, kterou konám, dá-li mi pokrm k jídlu a šaty k oblečení a vrátím-li se zdráv a v pořádku do domu svého otce, bude Hospodin mým Bohem. A tento kámen, který jsem položil na památku, bude domem Božím.“

 



Žl 91,1–2.3–4ab.14–15ab

Odp.: Bože můj, v tebe doufám.

Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího,
kdo bydlíš ve stínu Všemocného,
řekni Hospodinu: „Mé útočiště jsi a má tvrz,
můj Bůh, v něhož doufám!“

Neboť on tě vysvobodí z léčky ptáčníka,
ze zhoubného moru.
Ochrání tě svými perutěmi,
uchýlíš se pod jeho křídla.

„Vysvobodím ho, protože lne ke mně,
ochráním ho, protože zná mé jméno.
Vyslyším ho, až mě bude vzývat,
budu při něm v tísni.“

cyklus 2

1. čtení: Oz 2,16b.17b–18.21–22

Zasnoubím se s tebou navěky.

Čtení z knihy proroka Ozeáše.

Toto praví Hospodin:
„Přemluvím svůj lid, nevěrnou nevěstu,
zavedu na poušť,
a budu mluvit k jejímu srdci.
Bude poslušná
jak ve dnech své mladosti,
jako když vycházela z egyptské země.
V ten den – praví Hospodin –
budeš ke mně volat: ,Můj muži!‘
už ke mně nezvoláš: ,Můj Bále!‘
Zasnoubím se s tebou navěky,
zasnoubím se s tebou spravedlností a právem,
milosrdenstvím a slitováním.
Zasnoubím se s tebou věrností,
a tak poznáš Hospodina.“

 



Žl 145, 2–3.4–5.6–7.8–9

Odp.: Milosrdný a milostivý je Hospodin.

Každý den tě budu velebit, můj Bože,
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný,
jeho velikost je nevýstižná.

Jedno pokolení zvěstuje druhému tvé činy
a oznamuje tvoji moc.
Mluví o nádherné slávě tvé vznešenosti,
rozmlouvají o tvých divech.

Vypravují o moci tvých hrozivých skutků,
hovoří o tvé nesmírnosti.
Rozhlašují chválu tvé velké laskavosti,
jásají nad tvou spravedlností.

Milosrdný a milostivý je Hospodin,
shovívavý a plný lásky.
Dobrotivý, je Hospodin ke všem
a soucit má se všemi svými tvory.



Evangelium: Mt 9,18–26

Právě mi umřela dcera; ale pojď, a bude žít.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš mluvil, přišel jeden představený synagogy, padl mu k nohám a řekl: „Právě mi umřela dcera. Ale pojď, vlož na ni ruku, a bude žít!“ Ježíš vstal a šel za ním, on i jeho učedníci. Vtom k němu přistoupila zezadu jedna žena, která trpěla krvácením dvanáct let, a dotkla se střapce jeho šatů. Řekla si totiž: „Jestli se dotknu jen jeho šatů, budu uzdravena.“ Ježíš se obrátil, a když ji uviděl, řekl: „Buď dobré mysli, dcero. Tvá víra tě zachránila.“ A od té chvíle byla ta žena zdravá. Když Ježíš přišel do domu toho představeného a uviděl pištce a hlučící dav, řekl: „Odejděte! Vždyť to děvče neumřelo, jenom spí.“ Posmívali se mu. Když vykázali zástup ven, vstoupil, vzal ji za ruku, a děvče vstalo. Zpráva o tom se roznesla po celé té krajině.