cyklus 1

1. čtení: Rt 1,1.3–6.14b–16.22

Noemi se vrátila a s ní Rút, její snacha, z moabských krajin – a přišly do Betléma.

Čtení z knihy Rút.

Za doby soudců nastal v zemi hlad. Jeden muž odešel z Betléma v Judsku, aby přebýval se svou ženou Noemi a dvěma syny v moabských krajinách. Muž se jmenoval Elimelech.
Ale Elimelech, muž Noemi, zemřel a ona zůstala sama se svými dvěma syny. Ti se oženili s Moabkami, jedna se jmenovala Orpa a druhá Rút. Bydleli tam asi deset let. Když zemřeli i oba synové, zůstala Noemi sama, bez obou synů a bez muže.
Tu se rozhodla se svými dvěma snachami, že se vrátí z moabských krajin. Uslyšela tam totiž, že Hospodin pomohl svému lidu a dal mu chléb. Orpa dala své tchyni polibek na rozloučenou, ale Rút se přidržela své tchyně.
Ta jí však řekla: „Hle, tvá švagrová se vrátila k svému lidu a k svému bohu, vrať se a následuj svou švagrovou.“
Rút odpověděla: „Nenaléhej na mě, abych tě opustila, abych se obrátila a nešla za tebou, neboť kamkoli půjdeš, půjdu, kde zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid je mým lidem a tvůj Bůh je mým Bohem!“
Tak se vrátila Noemi a s ní se vrátila Moabka Rút, její snacha, z moabských krajin. Přišly do Betléma, když začínala žeň ječmene.

 



Žl 146,5–6b.6c–7.8–9a.9b–10

Odp.: Duše má, chval Hospodina!
nebo: Aleluja.

Šťastný, komu pomáhá Bůh Jakubův,
kdo doufá v Hospodina, svého Boha.
On učinil nebe i zemi,
moře a vše, co je v nich.

On zachovává věrnost navěky,
zjednává právo utlačeným,
dává chléb lačným.
Hospodin vysvobozuje vězně.

Hospodin otvírá oči slepým,
Hospodin napřimuje sklíčené,
Hospodin miluje spravedlivé,
Hospodin chrání přistěhovalce.

Podporuje sirotka a vdovu,
ale mate cestu bezbožníků.
Hospodin bude vládnout na věky,
tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

cyklus 2

1. čtení: Ez 37,1–14

Suché kosti, slyšte Hospodinovo slovo!
Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide!

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Hospodinova ruka na mně spočinula; Hospodin mě v duchu vyvedl a přivedl do širokého údolí, které bylo plné kostí. Pak mi poručil jít kolem nich dokola – bylo jich totiž na širém poli velmi mnoho a byly již velmi vyschlé.
A řekl mi: „Synu člověka, mohou tyto kosti ožít?“ Odpověděl jsem: „Pane, Hospodine, ty to víš!“
Pak mi pravil: „Prorokuj o těchto kostech! Řekneš jim: Suché kosti, slyšte Hospodinovo slovo! Tak praví Pán, Hospodin, těmto kostem: Vdechnu vám dech života a znovu ožijete. Dám na vás zase šlachy, přikryji vás masem, potáhnu vás kůží, dám vám dech života a ožijete. Tak poznáte, že já jsem Hospodin.“
Prorokoval j sem tehdy, jak mi bylo rozkázáno. Když jsem prorokoval, nastal hluk, veliké chrastění, kosti se spojovaly jedna s druhou. Viděl jsem potom, jak se na nich objevily šlachy, vyrostlo maso, svrchu je potáhla kůže, ale nebyl v nich život.
Potom mi řekl: „Prorokuj k dechu života, prorokuj, synu člověka, a řekni dechu života: Tak praví Pán, Hospodin: Přijď, dechu života, od čtyř větrů a věj na tyto zabité, ať ožijí!“
Když jsem prorokoval, jak mi poručil, vešel do nich dech života, ožili a postavili se na nohy – byl to velmi veliký zástup.
Pak mi řekl: „Synu člověka, tyto kosti, to je celý Izraelův dům. Stále jen říkají: Uschly naše kosti, zhynula naše naděje, veta je po nás!
Proto prorokuj a řekni jim: Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal“ – praví Hospodin.



Žl 107,2–3.4–5.6–7.8–9

Odp.:  Oslavujte Hospodina, jeho milosrdenství trvá navěky.

Tak ať mluví vykoupení Hospodinem,
ti, které vykoupil z nepřátelské moci,
které shromáždil ze zemí,
od východu a od západu, ze severu a z jihu.

Bloudili na stepi, po pustině,
nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet.
Hladověli a žíznili,
život v nich chřadl.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu,
a on je z jejich úzkosti vysvobodil.
Vedl je pravou cestou,
aby došli do města, kde by mohli bydlet.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství,
za jeho divy k dobru lidí,
neboť žíznivou duši ukojil,
hladovou naplnil dobrými věcmi.

 

Evangelium: Mt 22,34–40

Miluj Pána, svého Boha; a svého bližního jako sám sebe.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých a zeptal se: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“
Odpověděl mu: „,Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: ,Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“