cyklus 1
1. čtení: 1 Tim 3,14–16
Je to hluboké náboženské tajemství.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.
Milovaný! Mám sice naději, že k tobě co nejdříve přijdu, ale přece ti o těchto věcech píšu. Kdybych se totiž opozdil, abys věděl, jak je třeba se chovat v Božím domě, v církvi živého Boha, která je sloupem a pevnou oporou pravdy.
A je to skutečně hluboké náboženské tajemství: Kristus, který přišel v lidské přirozenosti, byl ospravedlněn Duchem, ukázal se andělům, byl hlásán pohanům, došel víry ve světě, byl vzat do slávy.
Žl 111,1–2.3–4.5–6
Odp.: Veliká jsou Hospodinova díla.
Oslavím Hospodina celým srdcem
ve sboru spravedlivých i ve shromáždění.
Veliká jsou Hospodinova díla,
ať o nich uvažují všichni, kteří je milují.
Velebnost a vznešenost je jeho dílo
a jeho spravedlnost zůstává navěky.
Památku ustanovil na své divy,
Hospodin je milosrdný a dobrotivý.
neustále bude pamatovat na svou smlouvu.
Své mocné činy ukázal svému lidu,
když jim dal majetek pohanů.
cyklus 2
1. čtení: 1 Kor 12,31–13,13
Nyní trvá víra, naděje a láska. Ale největší z nich je láska.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu.
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal všechno, co mám, a pro druhého do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje.
Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží.
Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné. Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak Bůh poznává mne.
Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.
Žl 33,2–3.4–5.12+22
Odp.: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.
Citerou oslavujte Hospodina,
hrejte mu na desetistrunné harfě.
Zpívejte mu píseň novou,
dovedně sáhněte do strun, slavnostně je rozezvučte!
Neboť Hospodinovo slovo je správné,
spolehlivé je celé jeho dílo.
Miluje spravedlnost a právo,
země je plná Hospodinovy milosti.
blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.
Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství,
jak doufáme v tebe.
Evangelium: Lk 7,31–35
Hráli jsme vám, a vy jste netancovali, naříkali jsme, a vy jste se neplakali.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl zástupům: „Ke komu přirovnám lidi tohoto pokolení, komu jsou podobní? Jsou jako děti, které sedí na tržišti a navzájem na sebe volají: ,Hráli jsme vám, a vy jste netancovali, naříkali jsme, a vy jste neplakali.‘
Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno, a říkáte: ,Je blázen.‘
Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: ,Je to žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!‘ A přece moudrost bude uznána za správnou ode všech rozumných lidí.“