cyklus 1
1. čtení: Bar 1,15–22
Zhřešili jsme proti Pánu, neposlouchali jsme ho.
Čtení z knihy proroka Barucha.
Pán, náš Bůh, je spravedlivý, my se však dnes musíme rdít hanbou, my Judovci i obyvatelé Jeruzaléma, naši králové, naše knížata, naši kněží, naši proroci i naši otcové. Zhřešili jsme proti Pánu, neposlouchali jsme ho, neslyšeli jsme rozkaz Pána, našeho Boha, a nežili jsme podle příkazů, které nám dal.
Ode dne, kdy Pán vyvedl naše otce z egyptské země, až do dneška neposlouchali jsme Pána, našeho Boha, z lehkomyslnosti jsme nedbali jeho hlasu. I ulpělo na nás zlo a prokletí, kterým hrozil Pán ústy svého služebníka Mojžíše, když vyvedl naše otce z egyptské země, aby nám dal zemi oplývající mlékem a medem.
A tak je tomu dnes. Neposlechli jsme hlas Pána, našeho Boha, i když nás napomínali proroci, které k nám posílal, ale odešli jsme každý za zálibami svého zlého srdce, sloužili cizím bohům a dělali to, co bylo zlé v očích Pána, našeho Boha.
Žl 79,1–2.3–5.8.9
Odp.: Pro slávu svého jména vysvoboď nás, Bože!
Bože, pohané vtrhli do tvého dědictví,
poskvrnili tvůj svatý chrám,
Jeruzalém proměnili v trosky.
Dali mrtvoly tvých služebníků za pokrm nebeskému ptactvu,
těla tvých zbožných divoké zvěři.
Jejich krev vylévali jako vodu kolem Jeruzaléma,
nebylo, kdo by je pohřbil.
Jsme vydáni pohaně svých sousedů,
na potupu a výsměch svému okolí.
Jak dlouho, Hospodine? Budeš se stále hněvat?
Bude planout tvé rozhorlení jako oheň?
Nepřipomínej nám viny předků,
tvé milosrdenství ať nám pospíchá vstříc,
vždyť jsme tak zbědovaní!
Pomoz nám, Bože, náš spasiteli, pro slávu svého jména
vysvoboď nás a odpusť nám hříchy pro své jméno.
cyklus 2
1. čtení: Job 38,1.12–21; 40,3–5
Dával jsi někdy rozkazy jitru, pronikl jsi až k pramenům moře?
Čtení z knihy Job.
Hospodin odpověděl Jobovi z hlubin bouře a řekl:
„Dával jsi někdy rozkazy jitru,
ukázal zoře místo, na němž má stát,
aby uchopila okraje země
a z ní vytřásla zločince?
Ona mění zemi jak hlínu pod pečetí,
jak oděv ji barví.
Bere se hříšníkům jejich světlo,
láme se rozpřáhlé rámě.
Pronikl jsi až k pramenům moře,
v jeho hlubinách jsi kráčel?
Otevřely se ti brány smrti,
uzřel jsi brány temnot?
Díval ses na zemské dálavy?
Pověz, znáš to všechno?
Kde je cesta k příbytku světla,
kdepak je místo temnot,
abys je přenesl do jejich území
nebo jim ukázal cestu tam, kde bydlí?
Ty to víš, vždyť tenkrát ses narodil,
tvých dnů je veliký počet!“
Job tedy odpověděl Hospodinu a řekl:
„Ach, jsem příliš malý, co ti mám odpovědět?
Na ústa si kladu ruku.
Řekl jsem jedno slovo? Už nebudu pokračovat.
Řekl jsem dvě? Nic už nepřipojím.“
Žl 139,1–3.7–8.9–10.13–14ab
Odp.: Veď mě, Hospodine, cestou odvěkou!
Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš,
ty víš, když sedám i když vstávám.
Poznáváš mé myšlenky již zdálky;
ať jdu nebo ležím, ty to určuješ,
všímáš si všech mých cest.
Kam se mohu uchýlit před tvým duchem,
kam až utéci před tvou tváří?
I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam,
i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi!
I kdybych si připjal křídla jitřenky
a spočinul na nejzazším moři,
i tam mě povede tvá ruka
a uchopí mě tvá pravice.
utkal jsi mě v lůně mé matky.
Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně,
úžasná jsou tvoje díla.
Evangelium: Lk 10,13–16
Kdo pohrdá mnou, pohrdá tím, který mě poslal.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl:
„Běda tobě, Chorazine, běda tobě, Betsaido! Kdyby se staly v Tyru a Sidónu takové zázraky jako u vás, už dávno by se obrátili k pokání v žínici a v popelu. Ale Tyru a Sidónu se povede na soudu lehčeji než vám.
A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla klesneš!
Kdo poslouchá vás, poslouchá mne, kdo pohrdá vámi, pohrdá mnou; kdo však pohrdá mnou, pohrdá tím, který mě poslal.“