cyklus 1

1. čtení: Řím 11,29–36

Bůh dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři! Když Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.
Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!
Neboť ,kdo pochopí myšlení Páně?
Kdo mu byl rádcem?
Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to muselo oplácet?‘
Vždyť od něho, skrze něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva navěky! Amen.

 



Žl 69,30–31.33–34.36–37

Odp.: Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce!

Jsem ubohý a plný bolesti,
ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc.
Písní budu slavit Boží jméno,
velebit je budu zpěvem chvály.

Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se;
pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha!
Neboť Hospodin slyší chudáky,
nepohrdá svými vězni.

Neboť Bůh pomůže Siónu a vystaví judská města:
budou tam bydlet a obsadí je.
Zdědí je potomci jeho služebníků,
budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.

cyklus 2

1. čtení: Flp 2,1–4

Dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři! Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.

 



Žl 131,1.2.3

Odp.: Opatruj, Pane, mou duši ve svém pokoji!

Hospodine, mé srdce se nevypíná,
nevyvyšují se mé oči,
neženu se za velikými věcmi
pro mě nedostižnými.

Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši
jako dítě na matčině klíně;
jako dítě, tak je má duše ve mně.

Doufej, Izraeli, v Hospodina
nyní i navěky.

 

Evangelium: Lk 14,12–14

Nezvi své přátele, ale žebráky a mrzáky.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl jednomu z předních farizeů, který ho pozval: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“