cyklus 1
1. čtení: Žid 10,11–18
Přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil.
Čtení z listu Židům.
Každý jiný kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť, a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, ,až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož‘. Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil.
Ale i Duch svatý nám to dosvědčuje. Když totiž řekl: ,Tuto smlouvu sjednám s nimi po těch dnech – praví Pán: svoje zákony jim vložím do srdce a do mysli jim je napíšu‘, pak dodává: ,a na jejich hříchy a nepravosti už nevzpomenu.‘
Kde však je odpuštění hříchů, není už třeba oběti za hřích.
Žl 110,1.2.3.4
Odp.: Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!
Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,
dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám.
Žezlo moci ti podává Hospodin ze Siónu:
Panuj uprostřed svých nepřátel!
Ode dne zrození je ti určeno vládnout v posvátném lesku:
zplodil jsem tě jako rosu před jitřenkou.
Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!
cyklus 2
1. čtení: 2 Sam 7,4–17
Vzbudím po tobě potomstvo a upevním jeho království.
Čtení z druhé knihy Samuelovy.
Hospodinovo slovo se ozvalo k Nátanovi: „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel? Vždyť jsem nebydlel v domě ode dne, kdy jsem vyvedl izraelské syny z Egypta, až do dneška; putoval jsem ve stanovém příbytku. Kdekoli jsem chodil s izraelskými syny, zmínil jsem se snad slovem některému z izraelských soudců, jimž jsem přikázal pást můj izraelský lid: Proč jste mi nevystavěli dům z cedrů?
A nyní řekni mému služebníku Davidovi toto: Tak praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal; vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednám ti veliké jméno, jaké mají ti největší na zemi. Určím svému izraelskému lidu místo, zasadím ho tam a bude tam bydlet. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho sužovat jako dříve, v dobách, kdy jsem ustanovil nad svým izraelským lidem soudce. Popřeji mu pokoj ode všech jeho nepřátel.
Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě. Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království.
Postaví dům mému jménu a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu otcem a on mi bude synem; dopustí-li se nepravosti, budu ho bít stejnou metlou, jakou biji ostatní lidi, ranami, jako jiné smrtelníky; svou přízeň však mu neodejmu, jako jsem ji odňal Saulovi, kterého jsem odstranil od své tváře. Proto tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy.“
Nátan mluvil k Davidovi podle všech těchto slov a podle tohoto vidění.
Žl 89,4–5.27–28.29–30
Odp.: Navěky mu zachovám svou milost.
Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným,
přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:
Na věky zajistím tvůj rod
a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.
On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec,
můj Bůh a skála mé spásy.
Já pak ho ustanovím prvorozeným synem,
nejvyšším mezi králi země.
má smlouva s ním platit nepřestane.
Dám věčné trvání jeho rodu,
jeho trůn bude jako věk nebes.
Evangelium: Mk 4,1–20
Jeden rozsévač vyšel rozsévat obilí.
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš začal opět učit u moře. Shromáždil se u něho velký zástup. Vstoupil proto na loď na moři a posadil se. Celý zástup stál u moře na břehu. Učil je mnoho v podobenstvích a ve svém učení jim řekl:
„Slyšte! Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padlo některé zrno na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali ho. Jiné padlo na kamenitou půdu, kde nemělo mnoho prsti; hned sice vyklíčilo, protože neleželo v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo ho, takže uschlo, protože nezapustilo kořeny. Jiné zrno padlo do trní; trní vzešlo a udusilo ho, takže nepřineslo plody. Jiné však padlo na dobrou půdu, vzešlo, rostlo a přineslo užitek: některé třicetinásobný, jiné šedesátinásobný, jiné stonásobný.“ A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
Když byl později sám, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, jaký smysl mají podobenství. A řekl jim: „Vám je dáno tajemství Božího království, ale ostatním, kdo jsou mimo, se všechno předkládá v podobenstvích, ,aby se stále dívali, ale neviděli, stále poslouchali, ale nerozuměli, aby se neobrátili a nebylo jim odpuštěno‘.“
A řekl jim: „Nerozumíte tomu podobenství? Jak pak chcete porozumět všem ostatním podobenstvím?
Rozsévač rozsévá slovo. Těmi na okraji cesty, kde se slovo rozsévá, se rozumějí ti, kteří ho slyší, ale hned přijde satan a obere je o slovo do nich zaseté. Podobně je tomu u těch, kde se rozsévá na skalnatou půdu: když to slovo slyší, hned ho s radostí přijmou, ale nemají v sobě kořen, jsou nestálí. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají. U jiných se rozsévá do trní: ti slovo slyší, ale světské starosti, záliba v bohatství a všelijaké jiné vzniklé touhy slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Těmi pak, u nichž je zaseto do dobré půdy, se rozumějí ti, kteří slovo slyší a přijímají a přinášejí užitek: třicetinásobný, šedesátinásobný i stonásobný.“