cyklus 1

1. čtení: Gn 4,1–15.25

Kain se vrhl na svého bratra Ábela a zabil ho.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Adam poznal Evu, svou ženu, ta počala a porodila Kaina a zvolala: „S Hospodinovou pomocí jsem obdržela mužského potomka.“ Znovu porodila, jeho bratra Ábela. Ábel byl pastýřem bravu a Kain byl rolníkem.
Po nějaké době Kain přinesl Hospodinu oběť z polních plodin. Také Ábel obětoval z prvorozeňat svého bravu, z těch nejtučnějších. Hospodin shlédl milostivě na Ábela a jeho oběť, ale na Kaina a jeho oběť neshlédl. Kain se nad tím velmi rozhněval a chodil se svěšenou tváří.
Hospodin řekl Kainovi: „Proč se zlobíš a proč chodíš se svěšenou tváří? Budeš-li jednat správně, budeš chodit s radostně vztyčenou hlavou! Nebudeš-li však jednat správně, usadí se u brány tvého srdce hřích, k tobě se bude chtít přimknout, ale ty ho musíš ovládnout!“
Kain řekl Ábelovi, svému bratru: „Pojďme na pole!“ – a když byli na poli, vrhl se Kain na svého bratra Ábela a zabil ho.
Tu se Hospodin zeptal Kaina: „Kde je tvůj bratr Ábel?“
On odpověděl: „Nevím. Copak jsem já hlídačem svého bratra?“
Hospodin řekl: „Cos to udělal? Hlas krve tvého bratra volá ke mně ze země. Proto buď proklet, vyhnán z úrodné země, která otevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. Když budeš obdělávat půdu, nedá ti už svou úrodu. Jako poběhlík se budeš toulat po zemi!“
Tu pravil Kain Hospodinovi: „Větší je můj trest, než mohu snést. Hle, vyháníš mě dnes z úrodné půdy, musím se před tebou skrývat, jako poběhlík se budu toulat po zemi. Kdo mě najde, zabije mě.“
Hospodin mu řekl: „Nebude tomu tak: Kdo by zabil Kaina, propadne sedmeronásobné pomstě.“ Proto dal Hospodin Kainovi znamení, aby ho nikdo nezabil, kdo ho potká.
Adam poznal znovu svou ženu a ona porodila syna a dala mu jméno Set, neboť řekla: „Udělil mi Bůh jiného potomka za Ábela, kterého Kain zabil.“

 



Žl 50,1+8.16bc–17.20–21

Odp.: Přinášej Bohu oběť chvály.

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem
od východu slunce až na západ.
Nekárám tě pro tvé oběti,
vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.

Proč odříkáváš má přikázání
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň
a má slova házíš za sebe?

Bavil ses pomlouváním svého bratra,
tupil jsi syna své matky.
Takto jsi jednal, a já mám mlčet?
Myslil jsi, že jsem jako ty?
Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!

cyklus 2

1. čtení: Jak 1,1–11

Zkouška vaší víry vede k vytrvalosti, abyste byli dokonalí a nic vám nescházelo.

Začátek listu svatého apoštola Jakuba.

Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům rozptýleným v cizině.
Velmi se z toho radujte, moji bratři, když se octnete ve všelijakých zkouškách. Víte, že zkouška vaší víry vede k vytrvalosti. S vytrvalostí ať je spojeno dílo dokonalé, abyste byli dokonalí, nic vám nescházelo a v ničem abyste nezůstávali pozadu.
Když je někdo z vás pozadu v moudrosti, ať prosí Boha, a bude mu dána, protože Bůh všem dává štědře a bez vyčítání. Jen ať prosí s důvěrou a vůbec nepochybuje! Neboť kdo pochybuje, podobá se mořskému vlnobití: vítr jím zmítá sem a tam. Takový člověk se nesmí domnívat, že něco od Pána dostane. Je to muž obojaký, nestálý ve všem svém počínání.
Když je některý bratr v nízkém postavení, ať je hrdý na svou vznešenost, a bohatý zase na svou nízkost, protože pomine jako květ trávy: vyjde palčivé slunce a sežehne trávu, její květ opadne, a je po celé její kráse. Tak vezme za své i všecko to, co bohatý člověk podniká.

 



Žl 119,67.68.71.72.75.76

Odp.: Ať se mi dostane tvého slitování, Hospodine, abych byl živ.

Bloudil jsem před svým pokořením,
nyní však dbám na tvůj výrok.

Jsi dobrotivý a prokazuješ dobrodiní,
nauč mě svým příkazům.

Dobře mi, že jsem byl pokořen,
abych se naučil tvým příkazům.

Lepší je pro mě zákon tvých úst
než tisíce ve zlatě a stříbře.

Vím, Hospodine, že spravedlivá jsou tvá rozhodnutí,
že jsi mě pokořil podle práva.

Ať je mi útěchou tvé milosrdenství,
jak jsi slíbil svému služebníku.

 

Evangelium: Mk 8,11–13

Proč toto pokolení žádá znamení?

Slova svatého evangelia podle Marka.

Přišli farizeové a začali se přít s Ježíšem; žádali od něho znamení z nebe, aby ho pokoušeli. Zhluboka vzdychl a řekl: „Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám: Tomuto pokolení žádné znamení dáno nebude!“
A nechal je, vstoupil znovu na loď a odplul na druhý břeh.