Probouzení a budování vztahu k Božímu slovu, to bylo hlavní téma setkání lektorů Božího slova olomoucké arcidiecéze, kteří se v polovině října již posedmnácté sešli v Olomouci.

Letošní setkání se poprvé uskutečnilo celé v Arcibiskupském paláci, v „andílkovském“ sále ve druhém patře. Přijeli zástupci lektorů z jedenácti farností a jedenácti děkanátů. Oproti předešlým rokům, kdy se sjíždělo okolo čtyřiceti lektorů, byl tentokrát jejich počet velmi komorní, dvacet účastníků. O to víc ale vzniklo prostoru ke vzájemnému sdílení.

Program měl, stejně jako předešlé roky, dopolední část, na kterou navázalo zastavení a ztišení v katedrále s možností svátosti smíření. V poledne účastníci slavili mši svatou s P. Petrem Chalupou, ředitelem Českého katolického biblického díla. V Arcibiskupském paláci na ně pak čekalo občerstvení a závěr programu patřil komentované prohlídce reprezentačních prostor Arcibiskupského paláce.

Celý program připravila a provázela jím hlavní organizátorka Martina Pavlíková, pracovnice arcibiskupského Centra pro kulturu. Hned na začátku, po společné úvodní modlitbě, zkonzultovala s přítomnými účastníky, zda pokračovat v nahrávkách čtení Božího slova, tentokrát pro liturgii všedního dne. K závěru se totiž blíží nahrávání třetího cyklu nedělních čtení. Zájemci tak na webu kulturaslova.cz najdou nahrávky nedělních liturgických čtení všech tří cyklů – A, B i C – a slavností. Nahrávání Božího slova z liturgie všedního dne bylo účastníky shledáno jako velmi vhodné. Zdali se uskuteční, ovšem závisí také na tom, zda se najdou finanční prostředky na zaplacení zvukaře a webmastera – všechny dosavadní nahrávky cyklu A, B a C totiž byly financovány z peněžního daru.

Program dále pokračoval tématem „Jaký máme vztah k Božímu slovu a jak tento náš vztah budujeme a prohlubujeme?“. Před vyslechnutím myšlenek papeže Františka s výzvou učit se lépe naslouchat Božímu slovu a věnovat mu svůj čas četbou Písma si lektoři mohli vyslechnout apokryf Karla Čapka „Marta a Marie“ v interpretaci M. Pavlíkové. Apokryf velmi živě ukazuje, jak se chystáme, že konečně můžeme poslouchat Boží slovo, ale ustavičná starost nám to nedovolí: „… A pak, když bylo všecko v pořádku, přišla na mě taková krásná jistota: že teď jsem připravena slyšet slovo Boží. A tu on, paní Grünfeld, se na mne tak vlídně a jasně podíval, jako by chtěl něco říci. A já najednou vidím – Bože, ten je hubený! … – A tu mne napadlo: Holoubata! Já mu udělám holoubata! …“ Papež František se nás ptá: „Co se děje v našem srdci, když nasloucháme Božímu slovu? Jsem pozorný k Božímu slovu? Dovolím, aby se dotklo mého srdce, anebo koukám do stropu a myslím na něco jiného, takže slovo vchází jedním uchem tam, druhým ven a do srdce nedorazí? Co dělám, abych se připravil a slovo mohlo vstoupit do mého srdce? … Kéž nám všem daruje Pán milost otevřít srdce setkání s jeho slovem a nemít strach z radosti, nebát se slavit radost, která pramení ze setkání s Božím slovem.“

V listu Aperuit illis zase papež František naléhá na to, „aby se lektoři patřičně připravovali na četbu Božího slova tak, jako se to děje u akolytů nebo mimořádných vysluhovatelů svatého přijímání“. V tomto listu také vyhlašuje 3. neděli v mezidobí jako neděli Božího slova. Tato neděle také spadá, ne náhodou, do týdne modliteb za jednotu křesťanů, do kterého spadá také Den dialogu s judaismem.

Závěr dopoledního programu patřil sv. Jeronýmovi, kterého ve své generální audienci 7. listopadu 2007 představil papež Benedikt XVI.: „Nemůžeme zakončit tyto zběžné poznámky o velkém církevním otci bez zmínky o účinném přínosu, který poskytl uchováním platných a pozitivních prvků hebrejské, řecké a římské kultury v rodící se křesťanské civilizaci. Jeroným uznal a osvojil si umělecké hodnoty, bohatství citů a harmonii obrazů, které se vyskytují u klasiků a vychovávají srdce i fantazii k ušlechtilému cítění. Do středu svého života a své činnosti položil především slovo Boží, které ukazuje člověku stezky života a zjevuje mu tajnosti svatosti. Za to vše mu právě v dnešní době nemůžeme nebýt hluboce vděčni.“

Po mši svaté při společném občerstvení si lektoři stejně jako v předešlých letech předávali zkušenosti radostné či bolestné ze své služby. Závěr setkání patřil prohlídce Arcibiskupského paláce, kterou všichni zúčastnění velice ocenili, a odjížděli obohacení silnými zážitky.